Léčení, uzdravování, sebepoznání

Kde začít? Událo se toho tolik... (a ještě k tomu se rozhodl můj notebook zahaprovat taky, takže je v opravně). 

Někteří už se mohli spravit o tom, co se se mnou děje na instagramovém postu.

(text nebudu zbytečně kopírovat - stačí kliknout a dostanete k onomu příspěvku)

Prošla jsem si sérií nepříjemných prohlídek (gastroskopie, kolonoskopie, biopsie, gynekolog, psychiatr, sono břicha, RTG plic, nutriční, a co já vím co ještě) a seznámila se s tím. jak nefunčkní je naše zdravotnictví a jak vlastně neléčí. Jak to chodí v nemocnicích, jací jsou pacienti, sestřičky, doktoři.

A jak snadné je někoho hned odsoudit a diagnostikovat ze dveří. Jak snadné je zapadnout do rutiny a ulehčovat si věci, i když jde o lidské zdraví. I kdybyste chtěli opravdu pomáhat a léčit, v nemocnici jsou na některé věci krátcí. Neříkám, že na akutní případy jako je například infarkt neměli volat záchranku, to ne, jenom byste se neměli spoléhat na to, že vás lékaři vyléčí a vylížou ze všeho. Protože na vás nemají dost času, mají celkem (někteří) nedostatečný plat a většinu času ani nestráví s pacienty, ale spíš nad papíry. 

Neskutečně mi to otevřelo oči a naučilo mě to. 

A pořád se učím, jelikož jsem z nemocnice vyšla ještě v horším stavu, jak fyzickém tak psychickém. 

A co mi tam za ty dva týdny zjistili? Že moje diagnoza je prostě.. nefunkční trávící systém a intolerance lepku. Ještě nedošli podrobnější testy ohledně alergií. Střevo mám pokryto vřídky a konec střeva, který je bez nich je skoro neprůchodný. Dále hypoglykémie, jelikož mi slinivka pracuje velmi pomalu, játra mi pracují pomalu, jelikož se k nim živiny nedostávají přes trávící trakt. Slezina taky reaguje zpožděně. Hormony mám rozhozené. 

Když jsem tam přišla, všichni mi říkali: anorexie, anorexie, to je jasná anorektička. Nikoho nezajímalo, že jsem jim říkala, že od března chodím běžně 5x na záchod. Že nemůžu v noci dobře spát, protože chodím co dvě hodiny na záchod. Že se někdy nafouknu jak balon a i když mám hlad, tak do sebe nic nedostanu, protože to jednoduše nemám kam nacpat a do toho mám silné bolesti břicha, že mi pomáhá jen se stulit do klubíčka a popíjet teplý bylinkový čaj... Až pak změnili názor, když viděli, kolik jím a že si stěžuji, jestli si dělají srandu z večeře: jablko a sojový jogurt, že tohle je normálně moje svačina :D (rodina mi musela nosit jídlo, jinak bych tam fakt umřela hlady... nemluvě o tom, že ta strava byla nutričně nevyrovnaná - jak moje, veganská - tak i normální. Fakt se mi nechtělo věřit, že podávají koblihy k snídani a paštiku s rohlíkem k večeři, ale ono OPRAVDU)

Doktorka - dětská - předtím nade mnou mávla rukou, když mi vycházeli abnormální výsledky protilátek, jako bych prodělala nedávno infekční nemoc, i když mi nic nebylo. Nakonec jsem začala trpět šílenými otoky nohou a obličeje, nohy mě začaly bolet k nevydržení, tak jsem zašla k doktorovi. Vyšly šíleně nízké bílkoviny, šílené hladiny hormonů a protilátek, že mě hned poslal do nemocnice...

V nemocnici jsem pila poslušně protein drinky z kravského proteinu, ze kterého jsem měla ještě horší průjmy, rvali do mě všemožné prášky, píchali mi umělou výživu - ztratila jsem tam tolik krve... Achjo. Všude jsem navíc musela sebou tahat ten pytlík s výživou, i když na dvě hodiny denně jsem byla bez toho na návštěvu nebo na sprchu - mimochodem jenom dva dny z těch dvou týdnů tekla teplá voda. Když jsem se na něco zeptala, tak to bylo samé: nevím, ale ten a ten do ví nebo: nemám čas/později (a za hodinu furt nic) nebo neurčitá, nic neříkají odpověď. Divím se, že jsem vyšla živá :D Ale...

Cítím se opravdu hůř. Otoky sice zmizely, ale průjmy mám pořád, v noci chodím pořád na pochůzky, mám oslabenou imunitu, takže jsem hned chytla chřipku, co přitáhl brácha ze školky, zadýchám se i do schodů (já, co normálně běhala v pohodě maratony), ruce mám slabé (hádejte kdo dal školní rekord v počtu kliků - z dívek?). Necítím se vůbec ve svém těle - jen když mám v ruce drahokamy nebo si prodýchávám jógové pozice - ale to se moc nedá moc skloubit s nějakou činností (zkuste uklízet s plnými dlaněmi). 

Těžce se vyrovnávám s tím, že nejsem tak výkonná... Nevím, jak to budu mít se školou, studium biologie pro mne není vůbec těžké, naopak už většinu vím a zajímá mě to, jenom mě to dojíždění celkem zmáhá a dlouhé přednášky se cvičením v laborkách taky. Zatím jsem si zažádala zda můžu studovat dálkově aspoň na jeden měsíc, ale odpověd ještě nedorazila. Jízdy na autoškolu mám příští týden, tak uvidím, jak se to vyvrbí.... Snad budu schopná zvládat i brigádu - výrobu cukroví a doučování francouzštiny. Do toho se samovzdělávám, plno věcí mne zajímá (psychologie, zdraví, aromaterapie, léčivé kameny, biologie) a hooodně kreslím a u toho se dívám na zajímavé dokumenty. 

Zatím se léčím klasicky aromaterapií (o které chci napsat článek), polodrahokamy (o těch si už něco můžete přečíst na mém druhém blogu , ale i tady bych chtěla něco napasovat, krátkými procházkami v přírodě (byla jsem na víkend v Beskydech na ženském pobytu - povídalo se hodně o porodech, výchově dětí a do toho jsem tam byla já... byl to úplně šok, plno alternativně smýšlejících lidí hned po nemocnici). Taky nesmím zapomenout na hlídání stravy a sebevzdělávání ohledně stravy - uvažuji o vyzkoušení FOODMAP diety ve vegan verzi, vyzkoumat, zda nemám histaminovou intoleranci či SIBO (aka přemnožené střevní bakterie a jejich pobyt tam, kde už nemají být). 

Plánuji také plno očistných a léčivých rituálů, začít si psát takový "léčivý" deník, kde se kouknu do všech koutů mé duše... abych věděla, co dál. 

Jinak dneska jdu za diagnostikem tradiční čínské medicíny, tak jsem zvědavá, co mi řekne... 

Mějte se pěkně a užívejte krásného podzimu :)

PS: Jak říkám, mám plno fotek, ráda bych článek něčím doplnila, ale jsem odkázána na mamčin super-pomalý-téměř nefungující notebook, který ukořistila jako vyřazený z práce... takže pokud lačníte po fotkách, zamiřte na instagram, občas i postuju něco do stories :)