Čtení knih v cizích jazycích

 K tomuto článku mne přiměla úvaha nad mými čtecími plány: totiž že si ráda rozvrhnu knihy, v jakém pořadí je budu číst, aby se mi střídaly nejen žánry, oddechovky a naučné, ale i jazyky.
Mohu se pyšnit tím, že ve všech jazycích, které ovládám (takže angličtina a francouzština - pokud nepočítám moje laškování s čínštinou, kde poznám pár znaků a jen z toho důvodu, že jsem dělala kaligrafii), čtu téměř stejně rychle, jako v rodném.

Ale chtělo to samozřejmě trénink a určitý rozumný plán, nezačala jsem hned se Zolou v originále nebo vědeckými knihami v angličtině.

V obou případech jsem začínala v papírové podobě s pohádkami.

Začněme však hezky od začátku: angličtinu jsem se učila už od školky, číst české knihy jsem začala jako předškolák a na první anglické pohádky jsem se vrhnula asi ve třetí třídě. Nebylo to nic světoborného: jedna kniha klasických pohádek typu červená karkulka a potom jedny "krvavější" skotské pohádky, které mi mamka přivezla ze Skotska, kam jela na týdenní kurz angličtiny. Bylo to psáno složitějším jazykem, ale naštěstí to byla dvojjazyčná verze - jedna česká a druhá anglická stránka, s vysvětlením problematických slovíček, idiomů a frází.
Potom jsem se čtení v angličtině vrátila až v osmé třídě, protože doma zkrátka nic na čtení anglického nebylo a v knihovně jsem si toho regálu ani nevšimla - pokud vůbec existoval.

Myslím si, že to byla škoda. Anglicky jsem četla jenom krátké články v učebnici, občas tu a tam něco na internetu, z cestování jsem posbírala občas nějaký časopis, ale žádnou knihu.

A najela jsem klasicky Rowlingovou - posledním dílem tak trochu z nouze, protože bratr vlastnil "neúplnou sbírkou" a poslední díl měl v angličtině, postupovala Danem Brownem (The Da Vinci Code a Angels and Demons). 

Potom jsem nastoupila na střední - jazykový gympl, kde můj hlavní jazyk a předmět byl angličtina, takže jsem se musela prokousat pár díly v originále. Jasně, někteří na to kašlali a odmaturovali i tak, ale já jsem poctivá a navíc když už se prokoušete něčím, co vás baví - a mne Rowlingová a Brown bavili a nebyli ani moc nároční - tak zvládnete i v prváku The Great Gatsby, Of Mice and Man (O myších a lidech) a Hamleta. 

V prváku jsem se taky zaměřila na čtení pohádek francouzských od známého pohádkáře Charlese Perraulta. Verze pohádek se mírně liší a některé pro mne byly úplně nové.
Nutno podotknout, že francouzštinu jsem se učila od sedmé třídy a předtím jsem četla opět jen články v učebnici a tu a tam i krátké citáty na internetu.
Naštěstí měli v knihovně dvojjazyčnou verzi, protože to bylo napsáno starším složitějším jazykem a co naplat - francouzština je přece jen o něco složitější a dokonce i mají jeden "speciální" čas pro knihy.... (no jo, má svoje úskalí, ale jakmile se z vás jednou stane francofil, ve Francii si chvíli pobudete a budete hodně mluvit, poslouchat a číst, vryje se vám pod kůži a pak vás už ani nenapadne, že je vlastně pěkně složitá :D)
Moje učitelka mi tedy věnovala pár francouzských časopisů a poté jsem si přečetla i dva díly Petit Nicolas, u nás známé Mikulášovy patálie. 

Ve druháku jsem se dozvěděla, že existuje možnost vycestovat na rok do Francie, pokud složím zkoušky a projdu pohovorem, takže jsem se hezky ponořila do studia. Přelouskala jsem hravě knihu o Paříži, kterou jsem si přivezla z cest, dvojjazyčnou verzi Malého Prince - tam jsem ale české strany přeskakovala.

V lednu jsem si náruživě půjčila Notre Coeur od Maupassanta, protože jsem měla po zkouškách, už mi zbývalo jen absolvovat pohovor a měla jsem potvrzeno, že pojedu. Následovaly Petits poemes en prose od mého oblíbeného Charlese Baudelaira (mimochodem já obecně miluju prokleté básníky).

Přes prázdniny jsem ještě zvládla Le Fantom de L´opéra od Gastona Lerouxe, Un poete od Guillauma Apollinaira, L'homme qui rit od Victora Huga a zakončila jsem to Ubu le Roi od Alfreda Jarryho. 

Jak vidíte, jedná se o celkem známé klasiky, ale pokud vás baví něco jiného, rozhodně se do tohoto nenuťte silou. Logicky: pokud vás nebaví klasiky v češtině, tak vás asi neosloví ani v originále. Ovšem já se můžu řadit mezi knihomoly, což vám taky určitě se čtením v cizím jazyce pomůže.

Pokud by vás zajímalo, jak dopadlo moje čtení knih v angličtině za druhý ročník, tak to byla jen kniha o Paříži :D Samozřejmě jsme toho ale dost mimo načetli ve škole, všelijaké články a ukázky... ale nic "kompletního" se nekonalo, protože jsem se opravdu soustředila na francouzštinu.

Ve Francii jsem poctivě louskala povinnou četbu (L´Ingénu a Candide od Voltaira, L´étranger od Alberta Camuse, Dom Juan od Moliera a L'Île des esclaves od Pierre de Marivaux), aby mi to pomohlo při studiu. A opravdu mi to hodně dalo, i když to bylo těžké. Ale samozřejmě jsem to vyvažovala tu a tam i českou knihou - taky že jsem i musela, protože jsem zároveň studovala jak francouzský gympl tak český - a francouzskou oddechovkou (Skin Trade - ano, opravdu to bylo ve francouzštině :D vypůjčila jsem si to od svého "francouzského bratra" od G. R. R. Martina a La jeune fille au pair od Josepha Joffeho.

Kupodivu jsem za ten rok ve Francii i zvládla přečíst dvě knihy v angličtině, abych v ní úplně nezakrněla: Inferno a Digital Fortress od Dana Browna. Samozřejmě i tak bylo znatelné po mém návratu, že misky vah se překlopily a já ovládám francouzštinu o trochu lépe než angličtinu, ale troufám si říci, že za čtvrtý ročník se to celkem vyrovnalo.

Prázdniny jsem strávila v doprovodu: Deception Point od Dana Browna a To Kill a Mockingbird od Harper Lee.

Zamilovala jsem se do francouzské trilogie La Passe-miroir od Christelle Dabos, která plánuje čtvrtý díl, ale prý má vyjít až za dva roky, tak uvidíme... Rozhodně tuto sérii doporučuji, pokud ovládáte francouzštinu. A pokud hledáte důvod, proč se naučit francouzsky, tak to z toho důvodu, abyste si přečetli tyto knihy. Příběh je neuvěřitelný, skrývá mnoho symboliky a svět, v němž jsou postavy zasazeny je velmi originální a přitom uvěřitelný i neuvěřitelný zároveň. Nejsou tam žádné černo-bílé postavy a nic není předvídatelné. 

Pokud bych měla nějaké známosti v českých nakladatelstvích, rozhodně bych "zatahala za páčky" :D 

Čtvrtý ročník byl náročný - maturita a příprava na přijímačky na medicinu, certifikát C1 v francouzštiny a angličtiny... 

Z anglických jsem si naložila jednohubku Harry Potter And The Cursed Child. 

Francouzskou klasiku jsem si opět neodepřela zhltnula jsem Les liaisons dangereuses od Choderlose de Laclose a La condition humaine od André Malraux (opravdu nevím, jak už ty francouzské jména mám zkomolit, aby se to podobalo českým pádům :D). Před maturitou jsem si lehce odpočinula s Jours sans faim od Delphine de Vigan, což taky doporučuji z francouzské novodobé tvorby. Tentokrát se jedná o příběh slečny, která trpí anorexií a vyrovnává se s komplikovanými rodinnými vztahy. 

No a jak možná víte, prázdniny jsem prožila - a ještě prožívám, protože jako vysokoškolák začínám o trochu později, hehe - ve jménu dohánění knižních restů, takže se můžu pochlubit tímto seznamem: 

- krátká ilustrovaná naučná kniha o první světové válce, kterou jsem si přivezla z Francie 

Populárně naučné knihy, které jsou v dostání pouze v originále: The pleasure trap a Age of Propaganda: The Everyday Use and Abuse of Persuasion. 

Potom jsem u ségry zahlédla Breakfast at Tiffany's, která mne zlákala svou krásnou obálkou a taky možná i mým vnitřním rozpoložením, protože jsem se v té chvíli zrovna dozvěděla, že postupuji do druhého kola výběru na vysokou... :D

Zakončila jsem to třemi francouzskými knihami: Les hommes viennent de Mars, les femmes viennent de Vénus od Johna Graye - já vím, možná to nedává smysl číst knihu od amerického autora ve francouzštině, ale knihu jsem dostala zadarmo, když moje rodina, kde jsem pobývala zrovna přestavovala knihovnu a zbavovala se pár knih :D U této příležitosti jsem jim i zabavila Le jour ou j´ai appris a vivre od Laurent Gounelle, která mne velmi oslovila. 

Le Rouge et le Noir - tedy Červený a černý od Stendhala, jak jste mohli někteří z vás uhádnout, zakončilo můj francouzský seznam. 

Jak můžete vidět, stále víc a víc zahrnuji cizojazyčné knihy do mé "normální" četby. Možná to je také tím, že se snažím i nežít pouze v česky nastaveném mozku, ale sleduji hodně anglickou a francouzskou tvorbu - filmy, seriály, youtube, poslouchám podcasty a písničky... Tyto jazyky se mi pod kůži vryly natolik, že občas i v nich přemýšlím a přeskakuji z jednoho do druhého, že se mi všechny motají dohromady :D

Což mi ovšem vůbec nevadí a místo toho přemýšlím, který další jazyk mám do té míchanice zařadit. Japonštinu nebo španělštinu? Co myslíte? Mám zorganizovat anketu? :D 

Nemusíte rozhodně dopadnout jako já a zařadit cizojazyčné knihy do seznamu knih tak, aby vám tvořily zhruba polovinu knih, co přelouskáte, ale rozhodně neuškodí se tu a tam potrápit a procvičit mozkové závity. Nemusíte všemu rozumět, hodně vám dojde z kontextu a rozhodně nestresujte z toho, že vám čtení trvá tak dlouho. Žádný učený z nebe nespadl. 

PS: Zrovna čtu Alchymistu od Coelha v angličtině :)