Panama #2

Jak už jsem navnadila v předešlém článku, po dvou dnech v hlavním městě Panamy jsme se přesunuly do srdce džungle - národního parku, do města Gamboa. Jedná se prakticky o uměle vybudované město čistě k rekreaci, které ale muselo podstoupit několik přísných pravidel, podle nichž bylo vybudováno a současně i musí dodržovat. 

Cesta tam zabrala asi dvě hodiny, přestože to od hlavního města je 30km. Ale než se vymotáte z rušného města, tak najedete na tak rozbité cesty, že bychom se od nich mohli učit *zlaté české silnice* 

Turisty samozřejmě nepustí všude a nepustí je ani samotné z rezortu, protože by mohli ublížit nejen sobě, ale i panenské přírodě kolem. 

Výhled z resortu recepce a restaurace byl nádherný. V bazénu jsme se koupali za ty čtyři dny jenom jednou, raději jsme se toulali po pralese. 


Resort nabízí hned několik výprav a atrakcí v okolí, doporučuji si je zamluvit předem co nejdřív. My si jako první zamluvili noční safari výpravu - ze které logicky nemám fotky, protože by stály za starou opici, které se bály reflektoru, takže jsme je jen slyšeli. Zato jsme viděli pár ptáků, avšak ti šli vypozorovat i za světla, takže nic převratného. 

Jako druhou atrakci jsme si vybrali výjezd lanovkou mezi vrcholky stromů, jak vidíte na fotce. Sednete si do takového košíku, kde se vejde asi šest lidí a kocháte se 30 minut faunou (ptáci a když máte dobré oko a štěstí, tak i lenochod) a florou. 


No a když vyjedete lanovkou do stanice, tak ujdete asi 100 metrů stezkou, která vás dovede na posed, ze kterého vidíte ono spojovací jezero Panamského průplavu. Takže pokud na vás z ničeho nic vybafne na jedné straně tanker, nelekejte se, že máte vidiny. 


Jako třetí výlet (i když resort nabízí mnoho jiných, ale už bylo plno nebo nám to nesedělo časově) jsme zvolili návštěvu indiánské vesnice. Dozvíte se plno zajímavostí, jak stále udržují kulturu, o jejich zvycích apod. ale jejich řady se tenčí a mnoho domorodých lidí se raději usadí mimo a zapadnou do tradičního západního světa ve větším městě.

Do vesnice se jede lodí přes řeku, abyste měli dojem, že ta vesnice leží úplně mimo civilizaci, ale jakmile je prokouknete, uvidíte, že tam mají šikovně schovanou elektřinu a televizní satelity. 

Pokrok nezastavíš. 


Všude kolem se válejí odpadky naší civilizace - omalovánky, staré rozbité hračky, obaly od jídla a pití apod. Rozhodně to tam nenosí turisté, ale indiáni, kterým to ani nevadí. Byli zvyklí tisíce let, že prostě mohou cokoliv kolem sebe odhodit a příroda si s tím nějak poradí. Avšak zatím nějak nepobrali, že plechovka tam zůstane ještě hooodně dlouho.


Jinak když už jsme u té civilizace: je tam hodně malých dětí a mamka nenápadně vysledovala, že jedna Indiánka svoje malé děcko pěkně přebalila do jednorázových Pampers. 
Eko-bio-organic matky by chytl infarkt. 

Indiáni nám potom ukázali i tradiční oděvy a šperky, které jsme si mohli zakoupit, různé dekorace a hudební nástroje, na které nám i zahráli a taky i přitom zatancovali. Táta je podplatil a nelegálně si koupil želví krunýř, který je zpracován tak, aby fungoval jako buben s paličkou... No, táta sbírá jen originální věci z cest... Nutno podotknout, že na letišti na nic naštěstí nepřišli. 


Tady nám indiáni dali zkusit tradiční jídlo servírované v banánovém listě: smažené rybí maso a smažené sladké brambory. Mému bráchovi to tak chutnalo, že snědl i za mě. 


 
Tady nám indiáni ukázali "sloní strom", který jim roste hned u baráků. Cestou jsme narazili i na nějaké to ovoce a zeleninu.


Jinak v pralese samotném to je dost na palici, protože vás pořád ožírají komáři, ať na sebe napatláte cokoliv. Na indiány nesednou. To je to dědičné složení krve... 

V dalším, posledním díle vás zavedu k moři - oceánu. 


Komentáře

Oblíbené příspěvky